Průřezová degustace Velkých červených Slípek z Velkých Bílovic
V pátek 6. prosince 2019 jsme měli v Archivu vín jedinečnou možnost ochutnat 8 vzorků vín z Velkých Bílovic pod označením „Velká červená Slípka“. Všechny vzorky byly z ročníku 2015.
Zastoupeny byly láhve z vinařství Zapletal (František Zapletal), Hrabal, Spěvák, Sedlák, Vinné sklepy Zapletal, Malý vinař (Hana Mádlová), Sing Wine a Kubík.
Že se jednalo o degustaci přinejmenším „zajímavou“, o tom netřeba vést spory. Večerem provázel náš kamarád, znalec vín a bavič Milan Nemrava. Hned z kraje se otevřelo několik „zavíňovacích“ vzorků, které neměly s Velkými Bílovicemi nic společného, snad jen kromě toho, že nám všem chutnaly. Tím jsme se naladili na příjemnou notu a mohli jsme přejít přímo k hlavním vzorkům večera.
Každé víno jsme svědomitě senzoricky zhodnotili. Nejdříve barvu, poté vůni a nakonec chuť a celkový dojem. Nespěchali jsme. Každé víno, když je hodnoceno, třebaže laickou komisí, si zaslouží svůj čas a diskusi. Tím spíš, pokud se jedná o vína, která vykazují komplexnější charakter. Tento charakter se ve víně nevezme jen tak sám od sebe. Takové víno musí vinař vyrobit z téměř dokonale kvalitní suroviny, bez známek plísní či jiného poškození. Musí rovněž dodržet přísné principy při následné vinifikaci. Aby bylo takové víno zaklasifikováno pod známkou „Velká červená Slípka“, musí projít přísným hodnocením velkobílovické komise a musí splňovat parametry, které si spolek „Velkobílovičtí vinaři“ stanovil. Kromě odrůdového složení je jedním z takových parametrů například zrání na dubových sudech.
Je tedy dobré připravit se na hlubší úvahy o vzorku, například cíleně hledat terciální aromata a chuťové vjemy, které vínu dodaly zmíněné barrique-sudy. Často se jedná o tóny připomínající vanilku, čokoládu, nádech po doutníku nebo dojem dřevnatosti.
To vše jsme v každém ze vzorků hledali, a věřím, že i našli. Některá vína nám chutnala více, některá méně. Hlavním faktorem, který naše hodnocení ovlivnil byl, zřejmě celkový dojem. Tedy, jak do sebe jednotlivé složky ve víně zapadají. Někde se zdálo, že dochuť vína je ještě trochu drsnější, což by pravděpodobně vyřešil další rok nebo dva na láhvi. U jiného vzorku byla dochuť naopak značně zakulacená a hedvábná, což se většině hodnotitelů zkrátka více zamlouvalo. U některých vzorků jsme podlehli dojmu, že buket možná nadmíru (kterou jsme si osobně nastavili) připomíná koňskou stáj, kůži nebo pot. Jinde byly výraznější spíše ovocité vůně.
Věříme, že nemá vyloženě význam publikovat, která vína dopadla podle nás lépe a která hůř. Obecně se jistě shodneme na závěru, že každé z vín bylo jiné. Žádná dvě vína nebyla stejná. Poměry jednotlivých odrůd v cuvée se lišily stejně jako i doba zrání na sudu. A každé z vín si jistě svého zákazníka zaslouží. A co dodat k projektu „Velká Slípka“ (ať už bílá nebo červená, protože ochutnat lze obojí)? Už za ten nápad „vyrábět dle stanovených pravidel exkluzivní (velká) vína, která reprezentují to nejlepší z Velkých Bílovic, a prodávat je pod stejnou známkou garantující kvalitu“, palec nahoru.
My, účastníci této degustace, jsme si večer i vína užili.
Pro Archiv vín v Teplicích
Tomáš Kříž